Pojem „město krátkých vzdáleností“ znamená, že obyvatelé daného města mohou většinu každodenních cest urazit v relativně krátkém čase. Práci, služby i obchody tedy mají v blízkosti domova.
Praha mezi taková města patří, do budoucna to ale rozhodně stačit nebude. Náměstek primátora Petr Hlaváček vidí problém hlavně v příměstských oblastech. „Všichni, kteří každý den dojíždějí do Prahy ze středních Čech a večer zpět, si rozhodně město krátkých vzdáleností neužijí. Primárně tedy musíme řešit efektivitu města z pohledu dostupnosti bydlení a služeb. Měli bychom umět docílit, aby v Praze mohli bydlet ti, kteří zde bydlet chtějí,“ říká. Zároveň podle něj bude nutné lepší propojení krajských měst, protože koncept Prahy jako jediného města lákajícího nové obyvatele je nadále neudržitelný.


Rozhodnutí pro budoucnost

Na další úskalí měst krátkých vzdáleností upozorňuje i krajinářský architekt a urbanista z americké společnosti Civitas Mark Johnson. „Existují dva koncepty přístupu města, jeden je prorůstový a ověřeně udržitelný. Ten druhý se snaží nepovolit další výstavbu v dané lokalitě, což je dlouhodobě destruktivní,“ říká. Jako příklad uvádí Los Angeles, kde jsou dnes samostatné části pro chudé a bohaté. Problém vidí především v tom, že ty části měst, které se brání rozvoji, a přitom vznikaly formou masivní výstavby, tak jako sídliště u nás, mají dnes majoritní podíl jedné generace obyvatel, a ta stárne. To logicky vede i k zestárnutí nemovitostí. 
Budoucí růst měst jde ovšem poměrně snadno předpovídat. Společnost 4ct vyvinula online aplikaci, která vypočítává, kolik je v daném územním plánu místa pro další růst. Praha má podle tohoto výpočtu prostor pro dalších zhruba 600 tisíc obyvatel, což je zásoba na zhruba 31 let. „Rozhodnutí o míře využití vnitřních brownfieldů Prahy je třeba činit s ohledem na budoucnost. Určí parametry a kvalitu života nejen na příštích 20 let, ale pravděpodobně na staletí, tak jak se to dělo od středověku. Tuto unikátní šanci a zodpovědnost máme na velmi dlouhou dobu jen jednou,“ říká zakladatel a majitel 4ct Tomáš Ctibor.


Kdo nestaví, riskuje recyklaci

Podle Petra Hlaváčka by ale bylo naivní se domnívat, že se dá namalovat město na dalších 50 let dopředu. „Nový metropolitní plán nemá a nemůže mít takovou ambici. Má být materiálem, který dobře popíše principy růstu města příjemného pro život, relaxaci i práci, a ponechává některé parametry na další diskusi. Dnešní společenské nastavení vůbec nemusí za 20 let platit, a proto musí i nový metropolitní plán mít jistou míru flexibility, aby mohl reagovat na budoucí společenská zadání,“ říká.
Do hry přitom vstupuje i takzvaná „recyklace města“. Na některých už zastavěných plochách bude potřeba hustotu obyvatel či služeb ještě zvýšit, protože ekonomická situace tomu nedovolí jinak. „Malé využití některých míst znamená jejich minimálně pětinásobné využití v budoucnu. Zjednodušeně pokud dnes naplánujeme kdekoliv místo možných 12 pater pouze šest, přivoláváme na budoucí generaci nutnost recyklovat takové místo třicetipatrovými objekty, navíc dříve než za zmíněných 31 let,“ upozorňuje specialista na realitní trhy Eduard Forejt.
Příkladem takového místa, které nevyužilo své možnosti, mohou být pražské Holešovice. „Územní studie zde podhodnotila míru zalidnění o zhruba 10 tisíc obyvatel. Pokud by se takto chovaly všechny pražské části, potenciál nového metropolitního plánu by se vyčerpal už za 15 let,“ dodává Forejt.