Výrobce automobilů postihla opatření proti epidemii koronaviru snad nejvíc v celém průmyslu. Zbrzdí to nástup alternativních pohonů?

V letošním roce se očekával razantní nástup elektromobilů i v Česku, a to kvůli hrozícím postihům automobilek za neplnění emisních limitů. Celý automobilový průmysl včetně výroby, prodeje a subdodavatelů však zasáhl koronavirus.

Odstávky a poklesy

Vlajková loď českého průmyslu, automobilka Škoda Auto, zastavila kvůli pandemii koronaviru 18. března večer výrobu ve všech třech svých českých závodech, tedy Mladé Boleslavi, Kvasinách a Vrchlabí. Odstávka trvala téměř šest týdnů. Ačkoliv větší části prvního čtvrtletí se opatření v nouzovém stavu netýkala, Škoda Auto v této době dodala téměř o čtvrtinu méně aut než za srovnatelné období loňského roku. Firmě klesl v prvním čtvrtletí i provozní zisk (o 25 procent) a tržby (o 1,4 procenta). Zastavení výroby v podniku znamenalo ztrátu více než sto tisíc automobilů.

V souladu s postupem pandemie rostl prodej škodovek v 1. čtvrtletí jen v Rusku (+ 13,9 %), zatímco v Číně Škoda ztratila téměř 55 procent prodaných aut. V západní a východní Evropě byl prodejní pokles dvacetiprocentní, ve střední Evropě desetiprocentní.

Největší zátěž ze současné krize Škoda Auto očekává ve druhém čtvrtletí, pak by mělo nastat zotavení a na loňskou úroveň by se mělo vrátit čtvrté čtvrtletí. Na plánech automobilky se podle vrcholových manažerů nic nemění a do konce roku 2022 chce nabízet deset částečně či plně elektrifikovaných vozů Škoda. Ještě letos se představí model Enyaq iV.

Problémům samozřejmě čelí i ostatní automobilky. V České republice zastavily výrobu všechny tři.

Přehodnocování?

Podle studie zpracované pro provozovatele české přenosové soustavy a distribučních sítí by v roce 2030 v Česku mohlo jezdit až 523 tisíc elektromobilů. Ve světle faktu, že nyní jsou u nás v provozu jen asi tři tisíce plně elektrických vozidel, je to hodně optimistický scénář. Ale i ten pesimistický počítá minimálně s 26 tisíci elektromobilů na českých silnicích.

Faktorů, které nenahrávají optimistickému scénáři, je víc. Je to například cena elektromobilů, která je dnes směruje k využití ve firmách snažících se deklarovat odpovědný přístup ke společnosti a přírodě. U soukromých osob sice může sloužit jako druhé auto v rodině, ale jen v případě těch bohatších. Samozřejmě se to může změnit, pokud výrazně zlevní baterie a cena se přiblíží dnešním vozům se spalovacími motory.

Je víc než zřejmé, že dopady ekologických opatření pocítí nejenom firmy, ale i běžní zákazníci. A evropská komise to neskrývá.

Pesimisticky vychází také budování veřejných dobíjecích stanic. Odborníci spočítali, že při provozu půl milionu elektromobilů by se špičkové zatížení sítě mohlo zvýšit téměř o 1898 MW, když loni dosáhlo špičkové denní zatížení české sítě 10 901 MW. Pokud je dnes pro elektromobily k dispozici něco přes šest stovek veřejných dobíjecích stanic, tak za 15 let by jich mělo být potřeba více než 154 tisíc. Nejhůř se jejich nedostatek projeví ve velkých městech.

Kromě rychlejší výstavby dobíjecích stanic, jíž brání i složitý schvalovací proces, lze energetický systém stabilizovat i jinak, ale to už dost záleží na samotných provozovatelích elektromobilů. Například když jim distributoři sníží cenu v době mimo špičku, jistě toho část uživatelů využije. Další možnost nabízí rozložení dobíjení tak, aby se všechny elektromobily připojené v určitém časovém úseku nenabíjely najednou. Takový způsob ale vyžaduje pokročilé digitální technologie pro vzájemnou komunikaci mezi vozidlem, dobíjecí stanicí a elektrickou soustavou. Očekává se také nástup chytrých technologií pro výrobu a využívání energie včetně jejího ukládání.

Přes všechna negativa se i v České republice elektrická auta definitivně stávají běžnou součástí zejména městského provozu. Vyšší dojezd nových typů v kombinaci s hustší sítí veřejných dobíjecích stanic pro elektromobilitu také definitivně otevírají cestování mezi městy.

Plány se neruší

I přes koronavirovou pandemii stihla česká vláda na konci dubna schválit aktualizovaný Národní plán čisté mobility. Obsahuje seznam kroků, které by se měly podniknout ke zpomalení oteplování země a k dosažení takzvané klimatické neutrality v Česku v roce 2050. Je to v souladu s Evropským klimatickým plánem, označovaným jako Evropská zelená dohoda (Green Deal). Podle ní má být EU klimaticky neutrální právě v polovině století.

Velká část národního plánu se věnuje dopravě, hlavně kolik má být vozidel na alternativní paliva, tedy elektromobily, pohon CNG, LNG nebo vodíkový. Aktualizace plánu původní čísla značně překonává. Přes již zmíněný počet půl milionu elektromobilů v ČR v roce 2030 se autoři plánu zaměřili na vodík, kterému předpovídají velkou budoucnost. Vodíkový pohon by mělo mít 50 tisíc automobilů. Nyní se však vodík pouze testuje a neexistuje ani síť čerpacích stanic.

Národní plán se inspiruje tím evropským, který chce ke klimatické neutralitě dojít pomocí pěti desítek nejrůznějších kroků. Plán byl prezentován v roce 2019, letos v lednu EK přišla s Investičním plánem pro zelenou Evropu, kterým se při ústupu od využívání fosilních paliv bude řídit.

Naplnění dohody Green Deal bude ovšem velmi nákladnou záležitostí, proto má být vytvořen fond pro podporu regionů závislých na energii z fosilních paliv. Je zřejmé, a Evropská komise to neskrývá, že dopady ekologických opatření pocítí firmy i zákazníci. Transformace průmyslu bude podle EK stát členské státy i unii kolem 260 miliard eur ročně. Jedná se o 1,5 procenta HDP Evropské unie, pokud započítáme i Velkou Británii. EU chce mobilizovat také soukromé a státní finance vytvořením příznivého regulačního a legislativního prostředí pro ekologické investice.

Zelené plánování v EU ovšem bude zcela jistě zasaženo událostmi kolem koronaviru. Budou chybět peníze, které musí jak jednotlivé země, tak celá EU vynaložit na překonání důsledků několikaměsíčního pozastavení ekonomiky, společenského života atd. O celkových dopadech pandemie budeme proto moci objektivně hovořit až za nějaký čas, kdy se ovšem mohou objevit fakta, která ovlivní budoucí vývoj nečekaným způsobem. Spíše se však některé evropské plány jen přehodnotí, a to nikoli obsahově, ale v časovém horizontu.

Článek byl publikován v komerčním magazínu Hospodářských novin Energie.