Vychutnat si doma mořskou atmosféru lze nejen tehdy, když v obchodním řetězci narazíte na italské dny. Výrazně dlouhodobější zážitek vám přinese akvárium s mořskou vodou. Můžete ho mít třeba na skříňce, do níž se ukryje potřebná technika. Umístit se ale dá kamkoliv, pokud to statika domu dovolí. „Může být zabudované do stěny po celé její délce, místo obrazu, dveří, místo celé místnosti nebo jako průhled do dalšího pokoje,“ říká Tomáš Macháček, zakladatel a ředitel společnosti Akvaria.cz. Výjimkou nejsou ani ta, která tvoří součást relaxační zóny, například zabudovaná do stěny domácí solné jeskyně. Každopádně musíte počítat s tím, že se vám trochu zmenší prostor a rozroste počet členů domácnosti, například o klauna očkatého, jednu z oblíbených ryb pro začátečníky v mořské akvaristice, která je populární i díky filmu Hledá se Nemo. Nebo bodloka proužkovaného - ten svými modrými a žlutými pruhy s černým ohraničením, nápadně připomínajícími vězeňský oděv, bude korespondovat s vašimi pocity v době pandemie. Doma pak můžete mít to, co znáte z potápění v oceánu − korálové ryby, hvězdice, kraby, ježovky, rejnoky, medúzy, chobotnice, žraloky. „Jen u těch chobotnic je nezbytné si dávat opravdu velký pozor. Prolezou kdekoliv, pokud tím místem projde jejich zoban. Zároveň jsou to možná nejinteligentnější tvorové na světě. Stačí, když jednou uvidí, jak například uvolňujete šrouby, a zvládnou to udělat také,“ popisuje Macháček chování tvorů, kteří chtějí mít chapadla všude. I mimo akvárium.
Čím větší akvárium, tím lépe se nastoluje biologická rovnováha. Akvárium musí do své plánované podoby dorůst. Zatímco to sladkovodní se do této fáze dostává zhruba rok, u mořského akvária to trvá, v závislosti na designu, až dva roky.
Ryby se do nově napuštěného akvária nedávají hned. Napřed se musí vytvořit všechny vazby a musí být bakteriálně připraveno. U sladkovodního akvária je nutné počkat několik týdnů, u mořského okolo tří měsíců.
Na začátku je třeba počítat s větší tvorbou řas. Koráli pro mořská akvária se převážně získávají z umělých chovů na farmách a všichni jsou evidováni. Každá nádrž tedy funguje i jako jakási záchranná korálová zoo.
Voda se získává destilací kohoutkové a jejím obohacováním o speciální sůl na výrobu mořské vody. V domácím prostředí se dají chovat i medúzy. Potřebují ale speciální akvárium, které má zaoblené hrany nebo je uzpůsobené tak, aby je proud unášel od rohu, v němž by se jinak mohly zachytit. Speciálně upravena musí být i filtrace, aby nenasála jejich tělo, které je z 97 procent tvořeno vodou.
Prostředí na míru obyvatelům
Při výběru osazenstva je nutné mít se na pozoru a nevybírat pouze na základě obrázků na internetu. „Živočichové se musí vzájemně dobře snášet, jinak se z nádrže stane bitevní a lovecká zóna,“ varuje Macháček, který zároveň upozorňuje, že by mělo vnitřní aranžmá nádrže odrážet to, z jakého prostředí budou pocházet jeho obyvatelé. „Například velmi oblíbení anthiasové v něm často strádají, protože jsou z přírody navyklí zaplout do velkého proudu, otevřít tlamku a nechat si do ní vplouvat zooplankton. To samé pak čekají i v akváriu, kde se jim ten proud musí simulovat. Nereagují totiž na to, když jim tam spadne sušená kulička z automatického krmítka, na niž svorně ostatní rybky čekají,“ popisuje Macháček náročný jídelní rituál anthiasů. Snadné to není ani s korálnatci. Ti, kteří se ve volné přírodě zpravidla vyskytují ve velkých hloubkách a klidných lagunách, nepotřebují tak velké proudění vody jako jejich příbuzní, kteří se nacházejí nahoře těsně pod hladinou a jsou zvyklí na pořádný příboj.
Podobně se vybírá i vhodné nasvícení. Koráli pro svůj správný vývoj potřebují určité množství světla v určitém barevném spektru a to se odvíjí od hloubky, ve které v oceánech žijí. „Ti, kteří se vyskytují těsně pod hladinou, potřebují obrovské množství světla, ti z velké hloubky převážně jeho modrou složku. Hodně světla si například žádají větevníci, méně laločníci,“ říká Petr Forst, jehož firma se věnuje instalacím a servisu mořských akvárií již od 90. let.
Ovládání přes mobilní telefon
Moderní technologie posunuly akvaristiku na vyšší úroveň. Sama se vymění voda, jejíž parametry vyhodnotí sonda jako nevhodné, dění v domácím oceánu se dá pozorovat na dálku díky integrované kameře a nechybí ani automatické krmení ryb, hnojení rostlin či ovládání intenzity a barvy osvětlení a udržování správné teploty vody prostřednictvím mobilního telefonu.
V porovnání se sladkovodním je tento svět barevnější, ale také výrazně dražší. Malá akvária se sice dají na internetu pořídit v řádech několika tisíc, velké realizace na míru ale mohou stát i několik milionů. „Nejčastěji prováděná mořská instalace se pohybuje v rozmezí od 500 do 800 tisíc korun,“ odhaluje cenové požadavky svých zákazníků Macháček. Cenu určuje řada faktorů, od rozměrů nádrže přes typ skla až po výběr živočichů.
Mořská akvária zároveň vyžadují větší znalosti. „Proto se do nich sami pouští jen ti opravdu zkušení akvaristé. Jestli nemáte akvaristické zkušenosti a pořizujete si velké akvárium, už je to investice, ke které je dobré mít i profesionální péči. Mercedes si také nebudete zkoušet opravovat sami na dvorku,“ říká Macháček, který radí obrátit se na profesionály zejména na začátku, než se seznámíte se všemi zákonitostmi.
Stáhněte si přílohu v PDF
Jeho firma právě nedávno dokončila instalaci soukromého akvária o délce šesti metrů. „Objemem je to vlastně už takový menší bazén, do něhož se při instalaci korálového útesu musíme téměř potápět. K zajištění jeho chodu je v patře pod ním celá technická místnost plná automatiky,“ popisuje Macháček. Protipól pak představují nanoakvária s objemem kolem 15 litrů. „Tato akvária má sice poměrně hodně lidí, ale je nutné vědět, že je v nich velmi obtížné udržet kvalitní vnitřní prostředí. Přirovnal bych je k bonsaji. Pokud ji chcete mít krásnou, musíte jí věnovat mnoho péče,“ říká Forst. Ve větších nádržích se podle něj přece jenom lépe udržuje biologická rovnováha.
Malá i velká akvária mají ale jedno společné. Zásadní je v nich udržet kvalitu vody. Pravidelně se musí kontrolovat její pH, obsah soli, dusíkatých látek a dalších složek. Osazenstvo nádrže je totiž citlivé na jakékoliv výkyvy kvality, a zvláště to platí pro náročné korálnatce. Do vody se také musí doplňovat minerály, které potřebují koráli ke stavbě svého těla či mušle pro své skořápky. „Oni vlastně minerály z té vody vytahují, a vy je proto musíte pravidelně doplňovat. Jakmile je nedoplníte a jejich hodnota klesne na určitou úroveň, nejsou tito živočichové schopni přežít,“ varuje Forst, který radí testovat kvalitu vody alespoň jednou týdně.
Všeho moc škodí a v mořském domácím světě do platí dvojnásob. Voda je nejvíce znečišťována krmením a rybími výkaly, proto není vhodné přeplnit za každou cenu nádrž rybičkami. Je to chyba, které se dopouštějí zejména horliví začátečníci.
Text vyšel v magazínu Život se zvířaty v HN dne 1. dubna 2021
