Když se Aleně Bradáčové narodila dcera, bulteriér Storm si nemohl zvyknout na novou roli ve své rodině. V té době mu bylo už šest let a zničehonic mu byla upřena hlavní pozornost. A to si rozhodně nechtěl nechat líbit. Na dítě začal vrčet a jeho agresivita vůči němu se stále stupňovala.
Podle odborníků se s podobnými problémy lidé obracejí na zvířecí psychology stále častěji. „Setkávám se s tím zvláště u matek samoživitelek, které mají tendenci si psa předcházet a uplácet ho,“ potvrzuje veterinář a zvířecí psycholog Alexandr Skácel. Hlavní rada v tuto chvíli zní − ctít hierarchii. „Některé matky přijdou domů, nejprve se pomazlí se všemi zvířaty a pak jim za hodinu a půl vyjde čas na to, aby obejmuly své půlroční dítě,“ popisuje Skácel zásadní chybu, kterou majitelé zvířat dělají. „Žena ví, že pes žárlí a bojí se, aby něco neudělal dítěti, takže psa o to více uplácí, mazlí se s ním, hladí ho. Ačkoli vlastně uvažuje logicky, správné to není. Musí se dodržet hierarchie. Pokud ji při návratu domů pes vítá a dožaduje se pozornosti, má mu dát rezolutně najevo, i když uklidňujícím hlasem, že ho vnímá a že se s ním přivítá, ale napřed se přivítá s dítětem. Tak to má být od prvního dne,“ zdůrazňuje Alexandr Skácel.
Hierarchie by se měla dodržovat i v případě, kdy do domácnosti přibude nový zástupce zvířecí říše. Štěňátka a koťátka jsou sice roztomilá a svádějí k mazlení více než dospělí čtvernožci, ale neměla by v hierarchii přeskočit stávající zvířecí osazenstvo.
Zvíře nikdy netrestejte, problém by se mohl ještě zhoršit
Postupně navykejte psa na situaci, kdy je sám
Vyhněte se rutinnímu chování při svém odchodu z domácnosti
Naučte psa na bezpečné místo v kleci či přepravce
V bytě ponechte oblečení, z něhož zvíře cítí váš pach
Nechte psovi oblíbené hračky ke kousání
Odstraňte loučící a vítací rituály
Po pandemii se zvířecí psychologové nezastaví
Ve chvíli, kdy zvíře kňourá, jakmile majitel zavře dveře bytu, a po jeho příchodu ho vítá s rozkousaným nábytkem a zařízením domácnosti za zády, případně s nechtěným dárkem v posteli, jedná se o takzvanou separační úzkost. Tedy jednu z nejčastějších psychických nemocí psů. Je logické, že během pandemie a lockdownu těchto problémů ubývá. Páníčci jsou doma téměř nonstop a svým čtyřnohým kamarádům se stále věnují. „Zvířata, která mají sklon k separační úzkosti, nebo z ní už byla vyléčena, jsou v době pandemie šťastná, nicméně je to dvousečná zbraň. Nyní zažíváme období, kdy majitelé jsou se zvířetem téměř pořád, ale až se vše uvolní, obávám se, že v čekárnách veterinářů a psích psychologů nastane nával,“ říká Skácel. Podle jeho slov za separační úzkost může z velké části genetická zátěž, ale také odstavení štěněte od matky dřív než v sedmi týdnech. „Je téměř stoprocentní, že pokud má zvíře zapsanou separační úzkost v genech a je od matky odstaveno v pěti šesti týdnech, tak ho pandemie dorazí. Přeteče ona pověstná poslední kapka. Představte si to jako sklenici, kde do poloviny sahá genetika, do tří čtvrtin odstavení zvířete v pěti šesti týdnech a k přetečení chybí už jen kousek. Ten obstará pandemie, kterou si nyní procházíme. Pohár přeteče a spustí se choroba,“ varuje Skácel. Navíc lze očekávat, že problémů bude opravdu velké množství, protože lidé si v době home officů a lockdownu domácí mazlíčky pořizovali v mnohem větší míře. Ti tak v podstatě neznají jiný stav než být stále se svými majiteli. Lidé by je proto měli na situaci, kdy zůstanou přes den sami, připravovat. A to buď postupným navykáním zvířete na samotu, nebo změnou režimu, narušováním rutiny.
Oddalování problému může skončit katastrofou
Řada lidí si to neuvědomuje, ale nasazování nejrůznějších oblečků, barvení srsti, focení mazlíčka na sociální sítě a celkově polidšťování může na zvířecí duši zanechat bolavou stopu. Ideální nejsou ani situace, kdy zvíře nějakým způsobem nahrazuje partnera či dítě a majitel je na něj zcela fixovaný. Přílišná láska může totiž škodit.
Vliv člověka na psychiku domácího mazlíčka je zásadní. „Troufám si říct, že za 85 až 90 procent psychických problémů zvířete může majitel, a to zejména u diagnózy dominantní agresivita,“ domnívá se Alexandr Skácel. To, že má zvíře nějaký psychický problém, pozná majitel většinou snadno. Dojde ke změně chování. Zvíře je více úzkostlivé, ztratí zájem o jídlo, zalézá do ústraní, ale může být také agresivní. Otázkou je, jak rychle majitel vzniklou situaci řeší. Rychlost je přitom klíčová pro délku léčby a samotné vyléčení. „Je to podobné jako u lidí. Když má zvíře nějaký psychický problém, ať již je to úzkost či strach, po nějaké době se u něj zakonzervuje, zažírá se do něj hlouběji a tělo si na něj jakoby zvykne. Takže i ten úzkostný vyplašený pes se s ním postupem času v uvozovkách smíří a vadí mu méně a méně. A to je právě ten problém. Majitel to již neřeší a vyplašený pes může najednou zničehonic pokousat svého pána či dítě,“ vysvětluje Skácel důvod, proč není dobré oddalovat řešení psychických problémů domácích mazlíčků. Ty přitom netrápí pouze psy a kočky, přestože u nich jsou nejčastější. Potýkají se s nimi i hlodavci, králíci, koně či papoušci. Ti si, když se cítí osamoceni, například vyškubávají peří. „Proto by papoušci měli být vždycky v páru,“ zdůrazňuje Skácel.
Stáhněte si přílohu v PDF
Jak pomoci?
K nejčastějším psychickým problémům zvířat patří úzkost, deprese, ale také obscedantně kompulzivní chování. V některých případech pomůže změna chování majitele, v jiných homeopatie a někdy je nutné sáhnout i po antidepresivech. Zaznamenány byly také případy zvířecích sebevražd, a to především u psů a koček. „Kočka má sice sedm životů a s mnoha věcmi si dokáže poradit, ale když už je doslova na konci a je totálně bezradná, zaleze do nějaké roury, ze které se už nedokáže dostat ven. Často ji k tomu vede stesk, ale může se to stát i v případě, kdy zvíře trpí rakovinou, při které selhává morfin,“ říká Skácel, který se za svou praxi setkal i s případy, kdy skokem z balkonu ukončil své trápení pes. Zásadní proto je, obrátit se na odborníka včas. Ceny za konzultaci jsou různé - obvykle se pohybují od několika set po necelé dva tisíce.
V době pandemie mají lidé tendenci řešení problémů oddalovat, případně vše řešit po telefonu. Vždycky je ale lepší, když odborník zvíře vidí a analyzuje jeho chování a řeč těla. „S drobnějšími problémy se dá pomoci na dálku, ale jen v případě, kdy již zvířecího pacienta znáte a víte, jak se obvykle chová, jak funguje,“ říká Skácel. Mnohaměsíční trápení se dá vyřešit během několika sezení. „Psycholožka nám pomohla pochopit, proč pes na naši dceru vrčí, a navedla nás, jak zabránit tomu, aby se necítil nekomfortně,“ chválí si Alena Bradáčová výsledek tří sezení se zvířecí psycholožkou, která pomohla vyřešit nebezpečné chování psa, se kterým by si s manželem nedokázali sami poradit. „Nyní máme druhé dítě a Storm je naprosto v pohodě. Děti si s ním mohou dělat doslova, co chtějí,“ usmívá se Alena Bradáčová.
Text vyšel v magazínu Život se zvířaty v HN dne 1. dubna 2021
