Zájem o veterány a mladší youngtimery stoupá. V Česku vyletěly ceny vozů z období socialismu, v USA, odkud sběratel a obchodník většinu svých vozů přiváží, je nyní těžké najít oblíbené Fordy Mustang nebo Chevrolety Corvette. „Prostě došly, nejsou. Už si nemůžete vybírat tak jako dřív. Zájem lidí o stará auta je jednoduše enormní,“ říká v rozhovoru Jiří Sudík.
Kolik aut máte aktuálně ve sbírce?
Mezi 450 a 520 vozy podle toho, jak se dováží a prodávají. Ta kmenová sbírka z toho zabírá zhruba 300 kusů, asi dvě stovky vozů nejsou pod střechou, ale jde většinou o takzvaná projektová auta. Ta postupně renovujeme, takže se u nás dlouho neohřejí a nevadí jim být na vzduchu.
Dá se říci, že nemáte pevnou sbírku? Že tu neustále proudí vozy?
Nikdy jsem nebyl prvoplánový sběratel či investor. Sbíral jsem auta nahodile, podle toho, co se mi líbilo. Moje sbírka se začala tvořit v roce 2002 a časem auta opravdu začala nabývat na hodnotě. Ač to bude znít divně, nemám žádnou strategii. Samozřejmě nekupuji vyloženě nezajímavá auta, to ne.
sběratel a obchodník
Vystudoval střední střední průmyslovou školu v Betlémské ulici v Praze a pokračoval na ČVUT obor strojní spalovací motory.
Po revoluci ještě při vysoké škole začal podnikat v lakování a opravě aut.
V roce 1998 založil v Průhonicích společnost Pyramida, jíž je jednatel a spolumajitel.
Kromě aut sbírá české závodní motocykly ČZ a JAWA. V letech 1986 až 1988 jezdil v závodně trial motocyklů.
Nyní je jeho vášní kromě aut námořní jachting a surfování na motorovém surfu. Má dva syny.
Je vaším cílem koupit vůz ve špatném stavu a udělat z něj pojízdný výstavní kus?
To ne. Prostě nakupuji auta prvoplánově do sbírky a do přepravního kontejneru si k nim potom snažím přidat další dvě nebo tři pro klienty, tak aby se snížily náklady. Ta mohou být projektová. Člověk, který si takový vůz k renovaci kupuje, tomu rozumí, takže dokáže auto ocenit už ve chvíli, kdy je třeba nepojízdné. Pak je tu samozřejmě druhá skupina lidí, které nebaví něco montovat a pouze dospěli k rozhodnutí, že si chtějí vůz koupit a jen jezdit prostě proto, že se jim líbí.
Jaký je poměr mezi lidmi, kteří si koupí veterána v top stavu a kteří v nepojízdném?
Máme víc zákazníků, kteří si u nás nechávají auta renovovat, než vozů, jež my sami renovujeme a pak je prodáme. Protože trefovat se do vkusu lidí se zrenovovaným vozem je poměrně těžké. Člověk, který už má k dispozici peníze na zrenovování veterána, má své představy a nechce z nich příliš ustupovat.
Jak drahá auta Češi kupují?
Český klient je bez problémů schopen koupit si první auto s cenou do 400 tisíc korun. To je hranice, kdy se dobře prodávají kompletní pojízdné vozy, jež ale vyžadují určitou péči. Tito lidé jsou schopni si ji udělat sami. Pak je tu část lidí, kteří se zajímají o vozy v dobrém technickém stavu za cenu do 500 až 700 tisíc korun. Dražší modely se už špatně umisťují na trh, je tam totiž velká mezera, nad kterou jsou zase investiční auta nad zhruba tři miliony korun.
Takže o levné veterány mají zájem lidé s poměrně běžným příjmem.
Ta auta si kupují obyčejní lidé. Nyní máme například skupinu, která má velký zájem o Fiat 850 Spider. Za poslední tři roky jsme jich prodali deset. Až na jednoho učitele z Jihlavy, kterému je 50, si ho pořídili samí lidé důchodového věku. Je to spojení toho, že vůz viděli v Tuzexu a toužili po něm. Plus také to, že teď stojí jehom 130 až 150 tisíc korun.
Co lidi čeká, když si pořídí veterána?
Nejdřív je to neskutečná radost. Pak se majitelé ve voze svezou a zjistí, že je to to nejhorší auto, které kdy řídili. Jeho jízdní vlastnosti se samozřejmě vůbec nedají srovnat s těmi, jež nabízí dnešní moderní modely. Ale pokud to překonají, zjistí, že je výzva řídit auto, které se musí opravdu ovládat. A z člověka se najednou stane skutečný řidič, který nad jízdou přemýšlí, což spoustu lidí chytne. Musí ale i tak být připraveni na tři věci: že se auto někde po cestě zastaví, že nepůjde nastartovat a že se to nebude líbit manželce.
Stane se, že za vámi přijde člověk, který s autem naopak jezdit nechce a jen si ho koupí jako investici s tím, že ho později prodá?
Takoví lidé existují, ale je jich málo. Kupují dražší modely. U nás si dveře moc nepodávají. Obvykle totiž nakupují na mezinárodních aukcích. Jdou do takových extrémů, že mají auta v klimatizovaných obalech a hýbou s nimi jen na podvalnících. To je ale zkrátka jen jiný způsob, jak zhodnotit peníze. Osobně v tom však smysl nevidím. I filatelista si někdy přece vytáhne známku z alba a má z ní radost.
Má český trh s veterány svá specifika?
Ano, příkladem budiž nedávno prodaná Škoda 100 za dva miliony korun. S takovými vozy se ale nepotkávám. Zaměřuji se hlavně na USA, Kanadu, Japonsko. Navíc lidé, kteří tu sbírají podobné veterány, si sami dokážou poradit s nákupem. Neměl bych pro ně přidanou hodnotu. To však neznamená, že by u nás nebyly k sehnání hezké kousky.
Zaměřujete se na vozy ze Spojených států, jaká je situace tam?
Ta se za poslední dva roky hodně změnila. Bude to znít neuvěřitelně, ale auta prostě došla. Když jste si dřív chtěl koupit mustanga nebo corvettu, mohl jste si vybírat. Nyní jste rád, když něco najdete. Navíc auta s cenou poskočila o 100 až 150 procent. Zájem o ně je totiž enormní. Například společnost, se kterou vozy přepravujeme do Evropy, začínala s 15 kusy týdně. Dnes na nákladové ploše stojí 300 veteránů, které sem směřují. Výsledkem je, že se zvyšuje hlavně spodní hranice ceny takových aut.
Existuje veterán, na němž by se dalo prodělat?
Aktuálně se dá prodělat špatnou investicí do nesmyslné opravy. Pak je dobré si také uvědomit, že je rozdíl mezi cenou chtěnou a skutečnou. To, že někdo vůz inzeruje za 600 tisíc korun, neznamená, že ho také za tolik prodá. Může to být pak třeba i za 400, ale to se už nedozvíme. Pokud ale znáte reálné ceny vozů, tak se prodělat nedá.
Je aktuálně nějaký model, který byste doporučil jako zajímavou investici?
Empirické doporučení neexistuje. Nicméně nyní jsem zaznamenal zájem o Renault 25 s šestiválcovým motorem. Pokud jde o zachovalé auto, má šanci na slušné zhodnocení. Není to ovšem tak, že byste z vozu za 100 tisíc měli někdy auto za miliony. Ale půjde minimálně s inflací a navíc si majitel pěkně zajezdí. Když jsme u renaultů, tak by další dobrou koupí mohl být Avantime. Ten se v současnosti třeba v Česku prodává za méně než v Německu. Ne každé výstřední auto však zajistí zhodnocení, to by musel být zájem i o Fiat Multipla.
Stáhněte si přílohu v PDF
Kolik aut by měla zahrnovat taková ideální sbírka?
Osm. To je maximální velikost sbírky, aby majitel dokázal všechny vozy projíždět a udržovat stále v pojízdném stavu a dělat veškerou nutnou údržbu. Osobně si každý rok vyberu skupinu aut, okolo 10, se kterými pak jezdíme já, manželka nebo syn. Víc ne, to pak nelze ujezdit.
Evropská unie nyní tlačí na elektrifikaci osobních aut, co to znamená pro svět veteránů?
Trhá mi srdce, když vidím snahy různých firem přestavovat historické vozy na elektrické, tak jako se to nyní děje s Jaguarem E-Type. Je důležité si uvědomit, že veteráni nejsou auta, s nimiž jezdíme denně. Je to kulturní dědictví, které je spojeno s historií lidstva a techniky. Doufám, že se na to nakonec bude EU takto dívat. Myslím, že lidé budou cítit nostalgii po opravdových autech, když se z těch nových stane jen spotřební zboží. Takové auto si budou chtít prohlížet a hýčkat. Pevně věřím, že tato touha u lidí nikdy neskončí.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automobily.
