Česká města, firmy nebo i bytovky postupně přicházejí na chuť takzvané komunitní energetice. Ta umožňuje sdílet energii mezi obyvateli domu, v městské čtvrti, ale také mezi uživateli podnikatelského areálu. Přidanou hodnotou je, že všichni společně šetří náklady i emise. V legislativě zatím nejsou energetická společenství zakotvená. To se ale brzy změní.
Po léta byl český energetický zákon v odborných kruzích terčem smutných vtipů. Upozorňovaly na to, že klíčový předpis ovlivňující celý sektor neustále prochází novelizacemi, navíc ještě s průtahy. Přibližně za půl roku by se firmy měly dočkat návrhu úplně nového zákona, který České republice pootevře dveře do jiného energetického světa. A nejen ty. Také domácnosti, školy nebo úřady si dnes kromě vlastního tepla umí díky malým obnovitelným zdrojům vyrábět vlastní elektřinu a rozvíjející se úložiště elektřiny nebo digitální technologie tlačí na trh s energiemi nové hráče. Stírají se hranice mezi výrobci a spotřebiteli a také do energetiky se promítá trend sdílené ekonomiky. Na to má nový energetický zákon (známý pod zkratkou NEZ) reagovat. „Přinese nový pohled na energetický svět. Ve svém plném názvu už to nebude ‚zákon o podmínkách podnikání v energetických odvětvích‘, ale ‚o činnostech v energetických odvětvích‘. Pouze ten, kdo bude podnikat, bude pro svou činnost potřebovat licenci. Kdo podnikat nebude, nebude potřebovat ani licenci, a to bez ohledu na velikost zdroje pro výrobu energie, který bude provozovat,“ přibližuje jednu z významných změn Hana Konrádová, ředitelka odboru elektroenergetiky a teplárenství na ministerstvu průmyslu a obchodu, které zákon připravuje.
Nový předpis má například přesně definovat, co znamená sdílení elektřiny nebo jakým způsobem se na něj bude vztahovat tarifní soustava. Právě sdílení vyrobené elektřiny je v praxi základem pro takzvaná energetická společenství, která už fungují v některých zemích Evropy. Jsou to různě velká uskupení, jejichž členy se mohou stát jednotlivci, malé a střední firmy nebo místní orgány, ale za určitých okolností v podstatě jakékoliv fyzické či právnické osoby včetně energetických firem. Pouze fyzické osoby, menší „neenergetické“ firmy nebo obce či kraje ale mohou rozhodovat o otázkách, které mají zásadní dopad na směřování a fungování daného společenství. Taková „komunita“ si pak z vlastních zdrojů vyrábí energii a zajišťuje soběstačnost díky energetickým úsporám a dalším opatřením. Nedělá to za účelem zisku, ale přebytečnou elektřinu může prodávat na trhu nebo ji poskytovat pro podpůrné služby, které provozovatelé sítí využívají pro stabilizaci soustavy a zajištění kvality dodávek.
2030
Hlavní město Praha chce do roku 2030 snížit emise CO2 o 45 procent oproti roku 2010. Dosáhnout toho má mimo jiné prostřednictvím realizace 500MW instalovaného výkonu na 20 tisících pražských střechách.
Bytový dům i průmyslový areál
Energetická společenství mohou být různě velká. „Může se tak jednat třeba o jeden bytový dům, který má na střeše fotovoltaickou elektrárnu, má instalovanou baterii a společný akumulační zásobník pro topení i bojler pro ohřev teplé užitkové vody s využitím tepelného čerpadla i přímotopných patron, jejichž provoz automaticky reaguje na aktuální přebytky nebo nedostatek elektřiny z fotovoltaické elektrárny a baterie,“ uvádí jeden z příkladů Kristína Šabová, právnička sekce odpovědné energie expertní skupiny Frank Bold, která se rozvoji energetických společenství v Česku dlouhodobě věnuje. Podobně se může do energetické komunity zapojit více domů nebo celá čtvrť včetně kulturních a sportovních zařízení. Velký potenciál nabízejí také veřejné budovy. „Každá obec vlastní několik nemovitostí, jako jsou úřady, školy, technické služby, dopravní podniky, nemocnice a podobně. Obce se proto mohou domluvit se svými obyvateli, společně investovat do výroben elektřiny, využívat obecní majetek a prostory, společně spořit na cenách elektřiny a ze zisků z prodeje případných přebytků hradit například provozní náklady zdrojů, obecní infrastruktury nebo investovat do energeticky úsporných opatření,“ říká Šabová. Energii přitom společenství nemusí vyrábět jen ze solárů, ale třeba z bioplynové stanice nebo větrné elektrárny či například z kogenerační jednotky − a součástí celého řešení může být také infrastruktura pro dobíjení elektromobilů a elektrokol. Podobným způsobem mohou fungovat také areály, ve kterých se nachází více firem, a využít lze samozřejmě také brownfieldy (již nevyužívané nemovitosti − pozn. red.).
Jakou budou mít energetická společenství v Česku právní formu, jak se upraví vztahy mezi jejich členy a jaká práva a povinnosti budou mít komunity vůči ostatním účastníkům trhu, to navrhne právě nový energetický zákon. Upravovat by měl ale jen aspekty, které nejsou zahrnuty v jiných právních předpisech, jako je občanský zákon nebo zákon o obchodních korporacích. Energetické společenství by totiž mohlo mít formu obchodní společnosti, družstva nebo spolku a pravidla pro jejich fungování už samozřejmě v obecné rovině existují. Speciální formu společenství − takzvaná společenství pro obnovitelné zdroje, která mohou vyrábět jen obnovitelnou elektřinu a teplo − by pak měl navíc upravovat zákon o podporovaných zdrojích energie (POZE). Technické detaily, jako jsou pravidla pro sdílení elektřiny, registraci odběrných míst, data pro fakturaci, způsoby měření a rozúčtování, pak budou řešit příslušné vyhlášky.
Projekty už v Česku vznikají
Návrh zákona má ministerstvo předložit vládě do konce června příštího roku. Znamená to, že pravidla pro energetická společenství přijme Česko se zpožděním. Povinnost zakomponovat je do národní legislativy totiž vychází z evropské směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh. Lhůta pro překlopení do českých zákonů vypršela už koncem loňského roku. Česko není zdaleka jediným členem Evropské unie, který termín nedodržel. V praxi už ale řada vznikajících společenství na připravovanou legislativu čeká. Jsou to například Chytré Líchy, plánovaná nová čtvrť jihomoravského městečka Židlochovice, která vznikne mimo jiné s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality v provozu budov. To znamená, že její budovy by měly být co nejvíce úsporné a spotřebu, kterou přece jen bude potřeba uspokojit, pokrývat z obnovitelných zdrojů. „Plánujeme, že celá lokalita bude fungovat jako chytrý microgrid, který umožní agregaci výroby a částečné řízení spotřeby. Nyní dokončujeme územní studii a následně se rozhodneme o provozním modelu. Kromě běžného provozování potenciálně přichází v úvahu například peer-to-peer obchodování s vyrobenou elektřinou či pořízení velkého úložiště elektřiny a možnost fungovat jako poskytovatel flexibility. S tím souvisí také rozhodnutí, jestli fotovoltaika na jednotlivých budovách bude patřit jednomu vlastníkovi, nebo zda jednotliví vlastníci objektů budou vstupovat do energetického společenství jako podílníci. Čekáme také na finální podobu legislativy,“ uvedl koordinátor projektu Jan Bárta z Centra pasivního domu na konferenci o energetických komunitách, kterou pořádal Frank Bold. Energetické společenství by se přitom do budoucna nemuselo omezit jen na samotnou městskou čtvrť, ale mohlo by zahrnout celé Židlochovice. „Chtěli bychom začít s budovami, které patří městu, tedy se školami, radnicí, komunitním centrem a tak dále. V Židlochovicích je ale také malá továrna a samozřejmě služby, pro které v samotné chytré čtvrti nebude dost místa, protože se jedná o malou lokalitu. Postupně bychom tedy chtěli zapojit všechny zájemce. I tady zatím musíme čekat na legislativu,“ říká Bárta.
Pro energetická společenství jsou připraveny i dotační příležitosti. V novém Modernizačním fondu financovaném z emisních povolenek pro ně bude určen program Komunerg, jehož detaily nebyly ještě představeny, a dokud nejsou energetické komunity zakotveny v legislativě, nemá v podstatě koho podporovat. Na program má být vyčleněno 1,5 procenta z celého Modernizačního fondu, což při rostoucí ceně povolenek znamená asi pět miliard korun. Financovat by mohl aktivity, které jsou potřebné pro rozvoj energetického společenství, jako vývoj nebo nákup softwaru a počítačového vybavení či propojení jednotlivých výroben. Peníze z něj by ale mohly být určeny i na pořízení technologií pro skladování energie nebo nabíjecí infrastrukturu. Sloužit by měl v podstatě k vykrývání bílých míst, která nejsou pokryta jinými dotačními nástroji. Počítá se ale s tím, že k užitku by měly být energetickým komunitám také další programy Modernizačního fondu, které podporují výstavbu obnovitelných zdrojů, modernizaci tepláren nebo energetické úspory ve veřejných budovách. Podobně by si energetická společenství mohla sáhnout i na ostatní zdroje. Ve své podstatě totiž jejich rozvoj bude stát na energetických úsporách a výrobě energie z obnovitelných zdrojů, na kterých se budou podílet různé osoby nebo organizace − a ty mohou už dnes využívat například Novou zelenou úsporám, Operační program Životní prostředí nebo Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, který se v novém období evropských fondů překlápí do Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost.
Distribuce elektřiny je v zákoně zatím nedořešená
Chytré Líchy nejsou jediný příklad vznikajícího energetického společenství, který v Česku najdeme. Prvky energetických komunit se objevují i jinde. Hlavní město Praha chce do roku 2030 snížit emise CO2 o 45 procent oproti roku 2010 a dosáhnout toho chce mimo jiné prostřednictvím realizace 500megawattového instalovaného výkonu na 20 tisících pražských střechách. Statutární město Brno zase rozvíjí koncept virtuální elektrárny, ve které si budou moci koupit podíl i občané. V Litultovicích na Opavsku běží od letošního srpna pilotní projekt virtuálního společenství, do kterého je zapojena společnost ČEZ. Nedaleko Opavy, v Budišově nad Budišovkou, už také úspěšně běží provoz malé lokální distribuční soustavy s využitím kondenzačních technologií, fotovoltaiky a inteligentního řízení. A do improvizovaných „energetických společenství“ se proměňují i některé bytové domy. Bytové družstvo nebo společenství vlastníků jednotek se totiž už dnes může dohodnout, že si střechu osadí fotovoltaickými panely a vyrobenou elektřinu bude využívat ve společných prostorách i bytech. Jednotlivá odběrná místa elektřiny − tedy jednotlivé byty − v takovém domě sloučí do jednoho, které jako jediné platí poplatek za distribuci. Díky tomu mohou ročně ušetřit tisíce korun.
Stáhněte si přílohu v PDF
Právě distribuce elektřiny je jednou z hlavních otázek, které se v souvislosti s energetickými společenstvími řeší. Zmíněný model slučování odběrných míst se v současnosti bytovkám vyplatí, do budoucna ale mohou být lákavější jiné možnosti. Na nástup komunit a dalších aktivních spotřebitelů totiž bude pravděpodobně reagovat také tarifní struktura, která by v budoucnu mohla lépe reflektovat, že si někdo elektřinu sám vyrábí a sdílí ji s ostatními. Každý z bytů by ale musel být vybaven chytrým měřením, které zatím v Česku není běžné. Vyhláška o měření elektřiny zatím stanoví, že od července 2027 musí chytré elektroměry nastoupit u všech odběrných míst se spotřebou nad šest megawatthodin ročně − což je přibližně třikrát více než běžná spotřeba bytu. U menších spotřebitelů tedy povinnost pravděpodobně naběhne později. Do té doby by mohla fungovat různá náhradní řešení, která ovšem budou muset podpořit distribuční firmy. Ty jsou z pohledu energetických společenství také důležitým hráčem a samy se do nového fenoménu české energetiky zapojují. „Evropská legislativa ukládá členským státům, aby připravily takový rámec, který bude provozovatele distribučních soustav motivovat ke spolupráci s energetickými komunitami, aby jim pomáhali se sdílením energie skrze stávající distribuční sítě. Čekáme tedy na nový energetický zákon a transpozici směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Její správná interpretace bude důležitá pro rychlost a celkový rozvoj komunit na českém trhu,“ uvedl na konferenci pořádané expertní skupinou Frank Bold Martin Chytra z distribuční společnosti EG.D, která se podílí například na zmíněném projektu v Židlochovicích. Také on zdůrazňuje potřebu chytrého měření. „Je to především z důvodu vyhodnocování aktuální spotřeby proti aktuální výrobě. Zároveň chytré měření pomůže při monitoringu chování celé komunity a mapování příležitostí pro další spolupráci. Na centrální úrovni by měl existovat jednotný mechanismus pro zpracování a vyhodnocení těchto naměřených dat. Bude také důležité, aby byl rozvoj komunit zasazen do nějaké ucelené místní energetické koncepce města či obce a my jako provozovatel distribuční soustavy měli možnost se na tom podílet. Nesmíme samozřejmě zapomínat na to hlavní a to je zajištění spolehlivého a bezpečného provozu distribuční soustavy,“ zdůrazňuje. Nový energetický zákon také ukáže, zda a za jakých podmínek budou moci energetické komunity provozovat vlastní distribuční síť. Ministerstvo průmyslu totiž v připravovaném dokumentu navrhuje, aby některé činnosti přece jen bylo možné vykonávat pouze podnikatelsky, tedy s licencí. Mezi tyto činnosti patří právě distribuce. Energetická společenství budou primárně zakládána za jinými než podnikatelskými účely, a tak je zatím otázka, jestli pro ně bude vytvořen nějaký zvláštní režim.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Magazín Energie.
