Ředitel Svazu chemického průmyslu ČR Ivan Souček se právě chystal na první jednání vodíkové komise ministerstva průmyslu a obchodu za účasti ministra Jozefa Síkely. V rozhovoru jsme se ale věnovali převážně jinému chemickému prvku, uhlíku. Ten je podle předního českého odborníka na ropný průmysl a petrochemii základním kamenem molekul polymerů, stavebních materiálů i lidského organismu. A také fosilních paliv, která jsou jedním z hlavních témat diskusí o budoucnosti chemického a rafinérského průmyslu.
Chemický průmysl prochází v posledních letech rozsáhlou transformací. Je hlavním spouštěčem změn Zelená dohoda pro Evropu?
Green Deal je určitě jedním z faktorů. Vedle toho vývoj dostupnosti a cen zemního plynu a elektřiny má na chemický průmysl přímou vazbu, neboť jde o energeticky náročné odvětví. Situace nás inspiruje, záměrně neříkám nutí, k zásadnějším větším změnám. Ty budou spočívat v hledání technologických procesů s nižší energetickou náročností, nižšími emisemi a současně procesů, které budou schopny emise zhodnocovat do chemických produktů.
Jde o snahu podpořit principy cirkulární ekonomiky?
Ano, určitě. Proto se vyvíjejí efektivní technologie CCU (carbon capture and use) na zachytávání oxidu uhličitého a jeho konverzi na běžné chemické sloučeniny nezbytné pro život. Tak z nežádoucích emisí CO₂ získáme suroviny nahrazující zemní plyn a ropu. Je to běh na dlouhou trať, ale dekarbonizace a omezování fosilních zdrojů v chemickém průmyslu nás vedou žádoucím směrem, k cirkulární ekonomice.
Jaká je situace ve využívání toxických a nebezpečných látek, které budí u veřejnosti obavy?
Musíme zkoumat a identifikovat látky, které jsou škodlivé, ať už jsou přírodní nebo syntetické, a postupně zamezit jejich využívání. Již dávno před Green Dealem byla zavedena velmi přísná a důsledná regulatorní legislativa na chemické látky z hlediska jejich toxicity a nebezpečnosti. Od roku 2006 existuje právní rámec REACH (systém registrace, hodnocení, autorizace a omezení chemických látek), který vymezuje podmínky pro využití chemických látek a registruje látky s nebezpečnými vlastnostmi, jež jsou regulovány a jsou postupně nahrazovány. Ovšem je třeba si uvědomit, že i sama příroda produkuje toxické látky, například v jedovatých houbách nebo rostlinách. Tak připusťme, že také chemická syntéza potřebného produktu, třeba i léku, musí projít v některých stupních výroby fázemi, při nichž se mohou vyskytnout nebezpečné látky.
Je vůbec možné je zcela nahradit jinými ekvivalenty?
Je to jedna z velkých příležitostí pro chemický průmysl budoucnosti. Evropská chemická legislativa udává trend zajištění náhrad těch látek, které vzbuzují obavy. Patří sem například i olovo, jež se využívá ve střelivu, bateriích, při pasivní ochraně jaderných reaktorů. Nalézt ekvivalenty je někde snadné, jinde obtížné a občas skoro nemožné, protože látky mají tak specifické vlastnosti, že při stejné kvalitě a ceně zatím nahraditelné nejsou.
Jednou z cest, jak snížit stále rostoucí množství plastového odpadu, je chemická recyklace. Co je její hlavní předností?
Chemickou recyklaci lze vnímat jako rovnocenný, případně alternativní či doplňkový proces k takzvané mechanické recyklaci, která z plastu vyrábí drť určenou k dalšímu zpracování. Ta má ale určitá omezení. Například recyklát z mechanické recyklace nelze znovu použít pro lékařské či potravinové účely. Oproti tomu chemická recyklace dokáže dekompozicí původního polymerního odpadu získat surovinu – plyn nebo kapalinu –, ze které se může znovu vyrobit čistý panenský polymer. Ten je úplně stejný, jako kdyby se vyrobil ze suroviny fosilního původu. Chemická recyklace plastů je vlastně cirkulární technologie, která umožňuje stejný zdroj využívat opakovaně.
Proč není tato technologie ještě běžnou součástí likvidace odpadů?
I když se technologie chemické recyklace postupně zavádějí, ještě nejsou univerzálně použitelné, například při zpracování směsného plastového odpadu. Ten může obsahovat dusíkaté látky (z polyuretanu nebo polymeru ABS), chlor (z PVC), fluor (z teflonu) nebo anorganické příměsi, což zvyšuje náročnost dalšího zpracování. Tudy se musí ubírat další vývoj. Dalším aspektem je nedokončená legislativa. Právní rámec je velmi důležitý i pro budoucí investory, kteří potřebují pro své podnikání v této oblasti například souhlas úřadů při posouzení vlivu na životní prostředí.
Jaké je legislativní postavení chemické recyklace v Česku?
Český zákon o odpadech z ledna 2021 již obsahuje tři hlavní procesy chemické recyklace a definuje produkty, které po této recyklaci přestávají být odpadem. Jde o plazmové vysokoteplotní zpracování, pyrolýzu a procesy s použitím rozpouštědel. V současnosti potřebujeme dokončit prováděcí předpisy, na nichž pracovní skupina zřízená při MŽP pracuje již od listopadu 2020.
Není jednou z překážek i skutečnost, že výroba nových plastů může být levnější než jejich recyklace?
Obecně to tak ve většině případů skutečně je. Ale jsou recyklační technologie, které jsou výhodnější než zpracování primárních surovin. Na ty se musíme zaměřit. Ovšem pokud bude cena ropy řádově do 100 dolarů za barel a její užívání nebude významně omezeno, tak ty primární technologie budou pořád efektivnější.
Jakou roli hraje ve využívání recyklovaného odpadu trend sociální odpovědnosti firem?
Veřejnost vnímá cirkulární ekonomiku zejména v kontextu komunálního odpadu, ale dotýká se ve velké míře i odpadu průmyslového. Řada chemických továren v rámci sociální odpovědnosti a dobrovolných aktivit typu zero waste (nulový odpad) dnes neprodukuje vůbec žádné odpady nebo je v rámci svých technologií dále zpracovává. Tato skutečnost se promítá i do statistik, které ukazují významný posun vnímání ochrany životního prostředí v celém chemickém průmyslu.
Takže jsou to jen naše předsudky, které staví ochranu přírody a chemii do rozporu?
Především je nespravedlivý odpor k chemii jako takové. Většina lidí si neuvědomuje, že díky chemii žijeme ve standardu, který dnes máme, a většina z nás se ho nechce vzdávat.
Když přestaneme balit maso do plastového obalu, musíme připustit, že nezabalené maso vydrží místo pěti dnů jen jeden. To znamená vyšší náklady, vyšší spotřebu a vyšší znečištění organickými odpady. Vnímání potřebnosti a užitečnosti chemie lze dosáhnout jen osvětou a vysvětlováním, že chemie není jen škodlivá, ale je i dobrá. Ostatně veškeré přírodní prostředky jsou chemické transformace. Chemie a příroda se nedají oddělit.
K osvětě a obraně chemie slouží i vaše kampaň Chemie pomáhá?
Chemie pomáhá je nová aktivita Svazu chemického průmyslu ČR, kterou jsme zahájili v červenci 2021. Naším cílem je rozvíjet udržitelnost ekonomického růstu ve spojení s ochranou životního prostředí. Chceme aktivně debatovat o smyslu a poslání chemie pro naši dobu i o nových výzvách. Shromažďujeme pozitivní informace, provozujeme webovou stránku, využíváme profesní sociální sítě. Z dlouhodobých cílů bych rád zmínil podporu vzdělávání, a to od základních škol až po univerzity.
Je chemie pro děti strašákem, nebo o budoucnost oboru nemáte obavy?
O velkém zájmu dětí svědčí účast 17 tisíc žáků 8. a 9. tříd v letošním, již 11. ročníku soutěže Hledáme nejlepšího mladého chemika ČR, což ji řadí k nejobsazovanějším znalostním soutěžím v Česku. Dokazuje to, že chemie děti baví a motivuje k dalšímu studiu nebo do budoucna k práci v oboru. Potřetí jsme letos vyhlásili také soutěž pro pedagogy s názvem Učme chemii atraktivně. Ti nejlepší učitelé prezentují své projekty na celonárodní konferenci a inspirují zase ostatní. Takže obavy o budoucnost oboru nejsou namístě.
