Na první elektromobil čekala rodina Elišky Salingerové přesně deset měsíců. Prodejce jim ho doručil v době, kdy první ruské tanky prorážely hraniční pásmo Ukrajiny. Přestože mladá rodina vlastní elektrické auto, které se může chlubit dojezdem v řádu stovek kilometrů, zpočátku jej využívala jen na jízdy po městě, vyřízení pochůzek nebo rozvoz dětí do školky.

Mladá žena si ale na tento způsob dopravy rychle zvykla a klíčky od elektromobilu začala brát do ruky častěji. Pravidelné jízdy do Krkonoš s sebou ale přinesly i nutnost detailněji plánovat dobíjení. „Nemám ráda překvapení, proto delší trasy absolvuji s přípravou a rozhodně nejsem typ, který dojíždí k nabíjecí stanici se 3 procenty baterie. Systém dobíjení mám nastaven tak, že jakmile jsem na zhruba 60 procentech kapacity baterie, už nabíjím. Možná to není správné pro životnost baterie, můj muž mě to takto naučil,“ popisuje život s elektromobilem Salingerová, která kromě RFID karty výrobce elektromobilu pro jistotu využívá i registrační karty u společností ČEZ, E.ON a PRE.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se